Nejsem zastáncem striktních diet, protože věřím, že pokud má něco fungovat, musí to jít přirozeně a trvale bez neúměrného úsilí. A stejný postoj k trvale štíhlé postavě a zdraví mají zjevně Francouzky, známé i svou láskou ke skvělému jídlu. V čem tkví tedy jejich tajemství? To skvěle popisuje Mireille Guiliano ve své legendární knize French women don´t get fat (Francouzky netloustnou), kterou jsem nedávno přelouskala skoro jedním dechem a do dnešního článku vám pak vypsala to nejhlavnější. 😉

 

1) Francouzky typicky přemýšlí na dobrým jídlem, které by mohly jíst. Ostatní ženy se obvykle trápí špatnými věcmi, které by neměly jíst.

Ha, jak jednoduché. 🙂 Proč se dívat na velkou porci hranolků, kus oblíbeného dortu, pytlík chipsů a jim podobné a u toho se trápit představou, že na ně mám chuť, ale nesmím si je v rámci své diety dát? Když se můžu zaměřit na všechny ostatní dobroty, které jsou z pohledu linie úplně v pohodě a budou mi také chutnat!

 

Třeba miska jahod a borůvek namísto dortu. V troubě pečené brambory s dipem ze zakysané smetany namísto hranolek a chipsů. Bílý jogurt s ořechy a medem namísto moučníku. Existuje spousta lákavých alternativ…

 

2) Francouzky jí malé porce od více druhů jídla. Zatímco jinde ženy jí spíše velké porce jednoho jídla.

Když si dám jen jedno jídlo, budu mít touhu sníst ho pořádný kopec k fyzickému i psychickému nasycení. Třeba mísa špaget se sýrem nebo guláš se šesti. 😉

 

Když si namísto toho dám víc chodů o menších porcích, dojdu ke stejnému nasycení a dobrému pocitu z jídla, ale můžu ušetřit kupu kalorií.

 

Třeba když část hlavního jídla nahradím miskou zeleninové polévky nebo malým salátem. Nebo další porci moučníku nahradím čerstvým ovocem. Ani v Itálii nejedí těstoviny jako hlavní jídlo, ale dávají si jen jejich menší porci v rámci předkrmů…

 

3) I ony milují chleba a neumí si představit život bez uhlohydrátů.

To zřejmě i většina Češek. 🙂 Rozdíl je ale v tom, že Francouzky berou chleba jako přílohu, která se jí v omezeném množství. Kdežto u nás je chleba často hlavním jídlem k večeři i několik dnů v týdnu.

 

I tady může být skvělou alternativou polévka a k ní pečivo jen jako doplněk. Anebo salát, klidně z teplé (grilované nebo pečené) zeleniny a obiloviny. Když k němu přidáte sýr nebo jinou lehkou bílkovinu, na chleba vám místo ani chuť už nezbyde…

 

4) Milují čokoládu. Obzvlášť tu tmavou, lehce hořkou a jemnou, se svou typicky ořechovou vůní.

Všichni máme alespoň čas od času chuť na sladké, to ale bývá nejčastějším kalorickým prohřeškem. Trik je v tom umět si užít sladké s mírou.

 

Namísto tabulky mléčné čokolády, která je tak sladká, že svádí k snědení na posezení, je lepší naučit se užít si velkou kostku kvalitní hořké čokolády. Mojí nejmilejší je Lindt hořká čokoláda s růžovým grepem, která chutná skoro jako malý moučník.

 

Když se naučíme nejíst sladké jídlo jako berličku ve stresu, ale umět si ho opravdu užít jako pomyslnou třešničku na dortu, možná v něm najdeme i víc uspokojení.

 

5) Nejedí jídlo s označením „bez tuku“, „bez cukru“ nebo jiným způsobem zbavené své přirozené chuti. Jedí skutečné jídlo, ale s uvážením.

Tenhle princip ve mě rezonuje asi nejvíc, protože jde ruku v ruce s přirozeností. Ideální jídlo je takové, které má zrovna svou sezónu, je minimálně zprocesované a je nám blízké i svým původem.

 

Jídlo bez tuku a cukru (který je pro něj jinak přirozený) nikdy nemůže dodat stejný pocit uspokojení, jako jeho přírodní varianta. A tak potom, minimálně podvědomě, toužíme po něčem dalším, co by nám to uspokojení doplnilo. To může nakonec vést k přejídání nebo nekontrolovatelnému mlsání.

 

Lepší tedy volit pořádné jídlo, zmenšit jeho porci a případně k němu najít zdravější, ale plnohodnotnou alternativu. Takové shrnutí všech bodů výše. 🙂

 

6) Francouzky chodí pešky všude, kde to jen jde a chápou smysl rovnováhy – život berou na týdenní bázi.

I ony chtějí mít krásnou postavu a být fit. Nebudou se kvůli tomu ale trápit hodiny v posilovně nebo na studiových lekcích sportovních aktivit, které je příliš nebaví. Namísto toho raději povyřizují všechny své pochůzky pěšky a místo výtahu si vyberou raději schody.

 

A když je někdo pozve na oslavu, party nebo mají chuť na nějakou kalorickou bombu? Tak si dopřejí vše, na co mají chuť, udělají to s mírou a bez výčitek. Během následujících pár dnů ale svůj jídelníček opět odlehčí, aby vše v rámci týdne vybalancovaly.

 

7) Také někdy zbloudí, ale opět se časem vrátí zpět – věří, že neexistují žádné mrtvé konce, jen drobné objížďky.

Někdy nastanou v životě situace, kdy jde váha a správné jídlo stranou. To ale neznamená, že už to tak musí zůstat na věky. Pozitivní přístup k jídlu je základem a pak si jen vzpomenout na tyto základní principy a začít je opět postupně zařazovat do svého života.

 

Jíst jako Francouzka neznamená držet se jedné krátkodobé diety nebo střídat jednu dietu za druhou, podle poslední módy. Je to celoživotní cesta, vztah k jídlu, životu i sobě samým.

 

Kniha Proč Francouzky netloustnou je na té cestě skvělým průvodcem a určitě můžu doporučit přečíst si ji celou. Možná najdete i další pravidla, která rezonují právě s vámi a vaším nastavením.

 

A také v knize najdete kupu receptů, které určitě stojí za vyzkoušení. Od výživných zdravých snídaní, přes „ikonické“ polévky, hlavní jídla, kterými zazáříte doma i před návštěvou a stylové moučníky.

 

Pokud bych měla shrnout zdravé tipy na hubnutí podle Francouzek na závěr, byly by to suma sumárum tyto:

• Nikdy nehladoví, ale také se nikdy nepřecpávají. Jídlo berou jako rituál, ne něco, co se konzumuje ve stoje, ve spěchu nebo před televizí.
• Jedí všemi pěti smysly.
• Konzumují sezónní jídlo.
• Vyhýbají se všemu, co vyžaduje příliš velké úsilí, ale přináší příliš malý efekt/výsledek.
• Jedí tři až čtyři jídla denně a mezitím neustále nesvačí.
• Pijí vodu po celý den, ideálně při pokojové teplotě.
• Nepijí tvrdý alkohol. Víno si dopřávají po sklenkách a hlavně k jídlu.
• Často se neváží, raději se poměřují pomocí svých rukou, očí a oblečení („syndrom zipu“).

A hlavně…

 

Jedí pro radost.