Když mi kdysi kamarádka řekla, že má ekologickou domácnost, moje první reakce byla „Boha jeho, ještě toho trochu!“ Dcerka byla hodně malá a na mém „talíři“ toho bylo tehdy až dost… Jak ale dcerka rostla, začala jsem se sama přirozeně zajímat o to, jakou chemii doma používáme a proč vlastně. Dnes mám tak z 90 % eko domácnost a neměnila bych. Tohle byly moje první a postupné krůčky…

 

1) Štětka na nádobí a eko jar

Začala jsem hezky pozvolna a od věci, která mi nikdy v domácnosti nebyla sympatická – té barevné houbičky na nádobí, co tak rychle zasmrádává.

 

Hledala jsem různé alternativy a nakonec se rozhodla pro dřevěný kartáč s přírodními štětinami (nahoře na fotce), který by měl vydržet nejméně dva roky běžného používání. Reálně už ho mám třetím rokem a krom toho, že mu čas od času upadne kovový háček na zavěšení a musím ho přilepit zpátky, je pořád skvělý. Štětiny vypelichaly jen minimálně a hlavně nikdy nesmrdí!

 

Na kartáči na nádobí se mi líbí i to, že si nemusím máchat ruce ve dřezu a je šetrný k nehtům, což houbička jaksi neumí. Na druhou stranu musím přiznat, že na některé super jemné mytí a drhnutí byla houbička účinnější.

 

Zajímavou alternativou k jednorázovým houbičkám na nádobí je pratelná E-cloth houbička na mytí nádobí, kterou lze teoreticky používat i bez úklidového přípravku.

 

Houbička E-cloth by měla vydržet cca 300 praní, nezalekněte se tedy její vyšší ceny. Každopádně doporučuji koupit si alespoň 2 a měnit je maximálně po týdnu (osobně tyhle věci peru po 3-4 dnech používání).

 

Pak jsem otestovala levnější i dražší verze eko jarů na nádobí, protože s naší ultra tvrdou vodou si úplně všechno nerozumí. A nakonec se ustálila na gelu na nádobí od české značky Tierra Verde s vůní přírodní citrónové silice, který si poradí se skleničkami i mastnými hrnci.

 

Klasická lahev gelu na nádobí (750 ml) vyjde bez akce okolo 100 Kč. Pro někoho, kdo myje nádobí v ruce pouze občas, vydrží nejméně půl roku, možná i rok. Plusem je, že si gel na nádobí můžete následně doplnit ve stáčené verzi v bezobalových obchodech nebo vybraných DM drogeriích. Šetříte tedy nejen vodní toky, ale i plasty.

 

2) Běžný úklid domácnosti a podlahy

Dalším jednoduchým krokem, jak nahradit zbytečnou drsnou chemii v domácnosti a v tomto případě i ušetřit peníze, je přechod na ekologické čističe pro běžný úklid včetně podlah.

 

Zkusili jste někdy podlahu vytřít obyčejnou jedlou sodou? Ano, tím pytlíčkem sody, který za pár korun koupíte i v těch nejmenších potravinách v úplném zapadákově.

 

Podle velikosti podlahy a míry zašpinění nasypte polovinu nebo celý pytlík jedlé sody do 5l teplé vody, rozmíchejte a podlahu vytřete obvyklým způsobem. Pokud máte doma tvrdou vodu, budete navíc překvapeni, jak se bude podlaha po použití sody lesknout! Jedlá soda stejně jako kyselina citrónová totiž skvěle bojují s tvrdou vodou a vodním kamenem.

 

Pro běžný úklid (otírání kuchyňské linky, stolu, dřezu apod.) si pak vystačíte s jednoduchým roztokem jedlého octa, vody a pár kapek esenciálního oleje.

 

Recept na domácí octový čistič:

• pořiďte si rozprašovací lahev z domácích potřeb nebo využijte nějakou, jejíž obsah jste doma už spotřebovali
• lahev naplňte z 1/2 octem (nejlepší je bílý a je i silnější, pro začátek použijte ale klidně klasický hnědý)
• pro lepší aroma přidejte 10-20 kapek oblíbeného esenciálního oleje
• doplňte vodou

 

Tadá.

 

Octový roztok si poradí se všemi běžnými skvrnami, vodním kamenem, ocet má leštící účinky a současně i jemně desinfekční. Octového aroma se nebojte, přebije ho esenciální olej (já mám nejraději levandulový) a vždy rychle vyprchá. Čistič doplňte pratelným hadříkem z mikrovlákna a další oblast domácnosti máte nejen ekologickou, ale téměř i bezodpadovou.

 

3) Praní bílého a barevného prádla

Ekologické praní může být trochu alchymie a hodně lidí se na něj zřejmě kvůli tomu bojí přejít. Pokud máte doma malé dítko, alergika, ekzematika a podobně, určitě to za ten přechod stojí!

 

Pokud jste někdy řešili skvrny z protečených plínek, určitě víte, že si s nimi nejlépe poradí zcela přírodní žlučové mýdlo. Žlučové mýdlo stojí pár korun a je skvělé i na mastné skvrny a fleky od krve, mrkve, trávy, bahna, čokolády a jim podobných.

 

A zbytek prádla? Pokud nepracujete vyloženě někde na farmě, autoopravně nebo výrobě, bývá prádlo nejčastěji prostě zpocené nebo zaprášené. Na to podle mě těžká chemie v podobě komerčních pracích gelů opravdu není potřeba a zbytečně tak zatěžujeme přírodu a vodní toky.

 

U bílého prádla nedám osobně dopustit na prací prášek na bílé prádlo od Yellow&Blue, který nám doma vybělil jak zašedlé ručníky, tak i skvrny od opalovacího krému.

 

U barevného a jemného prádla používám raději prací gely. Skvělé dělá opět Yellow&Blue, prádlo po nich ale téměř nevoní. Pokud jste tedy zastáncem voňavého prádla, zkuste sáhnout po značce Sonett nebo Mulieres.

 

Aviváž už jsem nepoužila roky. Prádlo jsme po ní měli i tak tvrdé, takže mi to přišlo jako zbytečný náklad navíc.

 

Oproti tomu je ale skvělé tzv. máchadlo prádla, které odstraní zbytky pracího prostředku z textilií. Oblečení a ručníky jsou pak ještě šetrnější k pokožce ekzematiků a alergiků.

 

Máchadlo v ekologické variantě si můžete zakoupit od výše zmíněných značek a nebo si ho vyrobit stejně jako octový čistič – smícháním octa, vody a případně i pár kapek esenciálního oleje. Používá se jako aviváž, tedy nalitím menšího množství roztoku do oddílu pro aviváž v pračce, aby se nadávkovalo až v závěrečné fázi praní.

 

Pokud vás tohle téma baví a zajímá, koukněte i na moje předchozí články ze sekce Ekologická domácnost. A těšte se na budoucí pokračování ekologické domácnosti pro pokročilé. 🙂

 

Tento příspěvek není nikým sponzorovaný. Všechny linky na produkty, které zde uvádím, jsou pouze pro vaší snazší orientaci a neplyne mi z nich žádná provize.