Nejen nástup do školky, ale celý ten první rok, kdy si děti i my rodiče zvykáme na nový režim, prostředí a povinnosti, je náročný. Znám rodiče, kteří to skoro neprožívají a vše jim funguje jak na drátkách. Děti ráno v pohodě vstávají, není problém je rychle vypravit a ve školce se jim brzo líbí. Pokud patříte mezi ně, upřímně vám gratuluji a možná i maličko závidím. U nás byl totiž první rok školky opravdu náročný…

Pláč, vztekání, občas i blinkání a moje nervy na pochodu. Udělala bych dnes hodně věcí jinak? Možná ano, ale po bitvě je každý generál. A tak jsem aspoň sepsala těch pár věcí, které se nám nakonec dlouhodobě osvědčily a zůstaly nám jako zvyky i teď, když se dcerka do školky vyloženě těší.

1) Vnitřní nastavení a přesvědčení

Začnu možná hned tím nejtěžším kalibrem, ale děti mají opravdu úžasný šestý smysl. A tak vycítí i to, co si my sami kolikrát nechceme vůbec připustit. Třeba, že nejsou na školku ještě připravené. Nebo že my samy nejsme připravené.

I když je prima mít najednou zase chvilku pro sebe anebo opět vlastní výplatu, první nástup do školky je velká změna pro celou rodinu. Čím dřív najdeme vlastní klid a zvykneme si na novou situaci, tím lépe pak můžeme pomoct s přechodem do další fáze i vlastním dětem.

Za sebe můžu doporučit najít si takovou ranní rutinu, která vás už od probuzení dobře naladí a najít podobnou rutinu i pro děti, aby bylo ráno doma co nejméně hektické.

A také přijměte všechnu pomoc, kterou vám kdo nabízí – s vařením, vyzvedáváním nebo třeba jen nákupy jídla do domácnosti. Sama už nejlépe vím, že všem víc prospěje pohodová, možná i trochu sobecká máma, než superžena, která zvládá vše na jedničku.

2) Hezké probuzení

Ráno dělá den a u dětí dvojnásob, protože nemají „filtry“, díky kterým by se přetvařovali, když se jim vůbec nechce z postele. A sama vím, že když dcerka někdy vstane „zadkem napřed“, přenese se to hned i na mně.

Hodně nám pomohlo, když jsme jí pořídili vlastní budík. Ale ne žádný škaredý obdélník, co by začal bzučet nebo pípat, když je čas vstávat. Našli jsme hezký světelný radiobudík, který jí uspává díky měnícím se barvičkám, funguje jako tlumené noční světýlko a ráno spustí rádio. Je sice dost těžké ho na začátku nastavit, ale jinak funguje skvěle a dcerka se každé ráno těší na písničky z rádia, díky kterým se probouzí pozvolně.

3) TV nebo hudba

Po probuzení a raním pomazlení dceři pouštíme na chvíli pohádky v televizi. Osvědčilo se mi totiž, že tím rychleji vyleze z postele, protože se těší a u pohádek se také v klidu „dopeče“, čili po ránu rozkouká a posnídá. Pro mě tak vzniká cca 15-20 minutové okénko, kdy se můžu sama nachystat, a to mi stačí.

I snídani jsme nastavili tak, aby se na ní co nejvíc od rána těšila. Většinou sní jen něco malého, a tak je to buď mistička ovoce, křížaly, sýrová tyčka, cereálie anebo jen hrneček kakaa.

Pokud nejste zastáncem pouštění televize, nahraďte jí hezkou hudbou. Asi každé dítě má své oblíbené písničky, které mu zpříjemní nejen vstávání, ale i oblékání.

4) Večerní příprava

Co můžeš udělat večer, ráno jako když najdeš. A tak vždy chystáme oblečení na další den ještě před spaním, máme speciální pytlík, ve kterém jsou vždy nachystané věci na odpolední kroužek a někdy si dělám přípravu na snídaní den předem.

Když totiž ráno uvařím dceři čaj, je složité ho zchladit na takovou teplotu, aby ho mohla opravdu vypít. Mnohem snazší mi tak přijde uvařit čaj dopředu a ráno ho jen přihřát.

Čím méně povinností máme ráno my dospělí, i děti, tím méně je ráno stresové a hektické pro všechny.

5) Samostatnost

Věřím na to, že děti by se měly od malička vést k samostatnosti, protože je to lépe připraví na život. A také věřím, že když děti mají svou sadu činností, kterou hezky zvládají, více je to baví, než když je neustále vedeme v tom, co mají zrovna teď dělat.

Po vzoru Montessori výchovy má dcerka doma v kuchyni svůj šuplík, ve kterém skladujeme všechno její dětské trvanlivé jídlo (včetně sladkostí) a také její plastové nádobí. Teď, když jsou jí 4 roky pryč, zvládne velkou část ranní rutiny už kompletně sama, což dává mě víc času pro vlastní přípravu.

Když jí tedy ráno probudí budík, po chvilce ho zamáčkne, sejde dolů do obýváku pustit si pohádky, ze šuplíčku si nachystá něco malého k snídani (cereálie nebo křížaly) a takhle „vegetí“, dokud nepřijdeme s oblečením jí říct, že už je čas jít.

A když to jen trochu jde, vyrážíme do školky bez auta. Dcerka totiž miluje své šlapací kolo, a tak má další záchytný bod, na který se ráno těší a vše pak lépe odsýpá.

Tento příspěvek není nikým sponzorovaný. Linky na produkty, které zmiňuji v článku slouží jen pro vaší lepší orientaci.